Zachránce

Tož brouzdám si po kolonádě, s drahou polovinou, když srpnový je teplý vodpoledne vo víkendu a zahlídnu sošku, bronzovou, jak se válí v trávě a kolem deseticentimetrový betonový pásky poskládaný v zemi kolem, aby vynikla moderna už z dálky. Kolem si vykračujou dámy, v šatech načinčaný a v lodičkách na podpadku, ve kterejch bych neušla ani metr, když jim to neurolog a ortopéd povolí v mezidobí rehabilitačních kůr a usmívaj se, maskujíc svý haluxy čerstvě vodsekaný, než vyrazej do tančírny v podvečer. Zatrsat si v životě ještě jednou nebo někoho sbalit. Bronzová černá lesklá čičina se tam válí dočista nahá, prsa vošahaný vod kolemjdoucích, křivky laně, něco jako sfinga z Egypta. A tak velim drahý polovině" "Stůj, hele, ta je dobrá, nažhaf foťák, lehnu si tam jako vona, musíš jít ale dál, na blízko nás to nezabere, zoom je ve foťáku silnej jako kůň. Dál..., jdi eště dál!". A on couvá. A jako správná modelka, co jí už brzy vyplatěj pár kaček a státní příspěvek do důchodu z toho připojištění z posledního pilíře, fláknu sebou na ten betónovej pás širokej asi deset čísel a snažim se zaujmout zcela shodnou ladnou pózu jako vona. A úzkej vostrej beton se mi zařízne do povolený zádi, v kyčli mi rupne a cejtim křeč jak prase, nemůžu se hnout a když chci zase narovnat se, zapadne mi půlka nenasvalenýho zadku mezi betonový pásky, ty vokraje se mi zaříznou do sedacího svalu, v artrotickym koleni mi loupne a snaha vo to příčně plochou nohu srovnat do roviny nevyjde, páč křeč postoupí přes stehno a kotník a lejtko až na chodidlo a překříží se mi ukazovák na noze přes palec pravej. Tak reju prsty do kraje betonovýho proužku, hledíc na špičku boty a "Jak sakra může někdo šmajdat dokonce i vleže", pro sebe si syknu a do tý dáli, zuby zaťatý tou křečí, šeptem volám: "Pocem, nezvednu se..." a se zkřivenou hubou se snažim zachovat vážnou tvář. Kvůli tý fotce na památku. A von tam stojí, dobrejch padesát metrů za keřem s vobjektivem dlouhým a tak nemůže slyšet, co si huhlám a ani se nehne. A dál fotí. A tak se snažim nasadit výraz Missky. A najednou kolem prochází korpulentní pár. A pán v tesilkách s nažehlenou červenou kravatou upře pohled na mě, votočí se a zavolá - "Božkaa", na dámu v plizovaný sukni s halenou s potiskem konvalinek vpředu a na zádech s růží v džbánku, co prochází kolem s hůlkou. Ukáže prstem směrem ke mě, zahledí se na špičky mejch nohou a nahlas řekne - "ježiš koukni, ta pani má něco s nohama a upadla tu, podivej, jak tam leží, pomůžu jí vstát..." A moje drahá polovina se za keřem tlemí.