To je láska!
Miluju ho!
Blíží se víkend, čas volna, čas lásky a tak se votočim na drahou polovinu: "Pooď, zejtra je pátek, pudem si lehnout trochu dřív. Jo, chceš? Co kdybys mi taky po čase zas řek pár hřejivejch slov?"
A on odvětil: "Infrazářič, léto, slunce, radiátor..."
Ho zbožňuju!
Je sobota a tak jsem nevstala časně zrána eště za šera tak, jak to dělám, chtě nechtě, vod pondělí do pátku. A tak březnový světlo zářilo do celýho kvartýru přesně v poledne. Dřepla jsem si na pelesti, strčila plochý nohy do bačkor, vstala a pak rovnou ze záchodu zamířila do koupelny. Nejdřív mě napadlo, jestli nejsem uplně blbá, že pravidelně beru na zrcadlo iron s hadrem a radši vod něj dva kroky couvla zpět, zatimco vedle v kuchyni drahá polovina vařila víkendový společný kafe a řekla jsem: „Většinou se vidíme ráno za tmy a večer jakbysmet. Jen se na mě podivej, zlato. Za světla. Už jsem stará, samá vráska, šedivý vlasy už nejdou trhat pinzetou a chtělo by to vobarvit hlavu celou, kůže svraštělá, tricepsy fuč, bicepsy nikde, víčka v háji, koutky na bradě dólu visej, huba zmačkaná, přechod za dveřma a to břicho, koukni… je to hrůza, hrůza, hrůza. Mam z toho vážně depku. Neřekneš mi aspoň něco, co by mě trochu vo víkendu potěšilo?“
„Jo. Furt dost dobře vidíš. Cukry dva?“
