Jo, ty zázraky

Bylo to loni. Právě jsem se vysprchovala, stála nahatá před zrcadlem a zpozarohu na mě z plastový piksly na poličce vykouk časopis s kozatou fešnou kočkou z profilu na podpadcích. Pokrčila jsem nos, nakrabatila tvář v levo a pak doprava, sklonila bradu, mrkla se dolu a pak zpátky přes sebe do zrcadla a hlasitě sdělila drahý polovině, aby mě slyšela v kuchyni, kde si mazala chleba se sádlem, asi tohle: Jsem už nejen stará, ale mam děsně malý prsa. Pocem! Vidíš to? Místo toho, aby mi jako vobvykle řek, že to neni vůbec pravda, že sem uplně pitomá a zároveň zcela nádherná, překvapivě nahlíd do koupelny a přišel s návrhem: Pokud chceš, aby se ti prsa zvětšily, vem si kus toaletního papíru a jednoduše se jim mezi nima tři. Vypoulila jsem bulvu, teda vobě a rozhodnutá zkusit cokoliv, vomotala jsem si kolem pasu vosušku a vodkráčela na záchod, utrhla metr papíru z role a vstoje před zrcadlem jsem se mezi nima třela a třela a třela... Jak dlouho to mam eště jako dělat, sim tě? Furt nic nevidim, zeptala jsem se s velkou nadějí v hlase a dodala: Tenhle je s peříčkem. Vícevrstvej. Nemá to bejt ňákej vobyč? Vydrž, vodvětil. S pérem nebo bez péra. Zvětší se ti během několika let. Přestala jsem, z papíru uďála kuličku, muchlala jí v dlani, pokrčila vobočí a znovu položila votázku: A tos slyšel kde? To byla studie jaká? Jakože se budu třít toaletnim papírem iks let a pak se mi zaručeně prsa zvětšej? Jako fakt? Bez zaváhání vodpověděl: Na tvojí prdel to docela účinkovalo, ne? Drahý choť je stále naživu a po dlouhodobé terapii snad bude opět schopen chodit. Zdá se ale, že pít i jíst bude do konce života pomocí slámky.