Je to již nějaký pátek, co jsem se přihlásila na Facebook

Je to již nějaký pátek, co jsem se přihlásila na Facebook. A mám stovky přátel. Zkouším to i mimo něj a i v reálu se snažím získat přátele obdobným způsobem jako zde:

Často jezdím k lékaři, do banky, vlakem, navštěvuji úřady, firmy a restaurace. Každý den chodím ven a do práce, do obchodů, jezdím tramvají, metrem a autobusem, procházím se po městě a vyprávím všem kolemjdoucím, co jsem jedla, jak se cítím, po čem mne bolelo břicho, kdo mne naštval, kdo potěšil, čím jsem onemocněla, jaké používám menstruační vložky, kdy jsem se zpotila, co jsem dělala předchozí noc, jak jsem se vyspala, co budu dělat zítra večer, kdy jsem měla průjem, co jsem četla, proč mne naštval manžel, kde prodávají prací prášek v akci a kde jsem byla o víkendu. Vždy sebou nosím velkou igelitovou tašku a rozdávám jim fotky mé rodiny, mých vlčáků, mých nových bot, mé nové podprsenky, mého svatebního polibku, mého nabouraného auta, mé nové skříně, mých vánočních dárků a své fotky, jak pracuji na zahradě, jak vařím, jak hnojím orchideje, jak večeřím s přáteli, jak odstraňuji psovi klíště, jak jsem byla v pubertě tlustá, jak ležím v posteli s chřipkou, jak mi umřelo morče, jak jsem vypadala jako dítě, jak loupu cibuli, jak plavu v bazénu, jak si můj pes rozřízl tlapu, jak sedím u holiče, jak jsem naštvaná, jak smutná nebo jak mám radost a směju se. A dávám jim také fotky mých kamarádů a fotky jejich psů a jejich rodiny a jejich přátel. Na vše se jich vyptávám a pobízím je, ať mi i oni o sobě řeknou co dělali, co jim chutná, co cítí a co si myslí, že to hned povím všem, koho znám. Zvu je na všemožné události, prosím je, aby se se mnou vyfotili, usmívám se na ně a nabízím jim, aby mi dali svoje fotografie a svoje obrázky svých blízkých a přátel, že je pak předám lidem, které znám já a oni zase svým. Šťouchám do nich a poslouchám jejich rozhovory, vykřikuji, že jsou jedničky a říkám jim, že je miluji.

A ono to funguje...! Už mám tři nové přátele: Dva policisty a psychiatra.