I po 40 ti letech je to stále láska

Je listopad. V noci, právě včera, pocítila jsem to, co už od února neudělal. Řekl půjčenému psovi „na místo" a ten důsledně svým majitelem vycvičen, poslechl ho a zalehl na pelíšek před televizním stolkem. Z. Začal hladit moje šedé vlasy, pak sjel dolů podél páteře s výhřezem. Až ke kříži. Poté přišel na řadu můj povislý krk, ramena, ňadra a zastavil se na břiše. Pak jeho něžná ruka pokračovala na pravé paži, na její vnitřní straně, na tricepsu, projela kolem pasu, dotýkala se boku i kyčle a pak se spustila kolem hýždí a pravé nohy přes vnitřní část kolene kolem čéšky až po lýtko. Následně odcestovala zpět na stehno. A tam na okamžik strnula. Pak udělal to samé na druhé straně. Odzhora dolů a zpět. Náhle znehybněl. Otočil se na bok a bez jediného slova zapnul televizi. Ta něha, všechno to laskání bylo tak úžasné, že se z mých retů láskyplně ozvalo: "Bylo to nádherné, ó, ó, no ó, proč jsi přestal? Proč? Tak z ničeho nic, mé ryzí zlato? "A on s výrazem slasti pravého milence tiše šťastně zahuhlal: "Konečně. Našel jsem ho. Ovladač." Otočil se na psa ležícího na podušce před televizí a velel: "Volno".