Eskymo

Zbožňovali ho všichni.  Bez něn nemohli žít. Bez něj by dočista zemřeli. Než vyrazili do kina, vyškemrali doma bůra, aby si jich mohli koupit deset. Za padesátník. U pokladny. A půlka z nich zmizela už během týdeníku.
Neměl dřevěnou tyčku, byl zabalenej v papíře, zato měl křupavou čokoládovou polevu  skvělou, dokonalou, nezapomenutelnou trochu kokosovou chuť. Na kterou se nedá ani po desítkách let zapomenout.
Pravý nefalšovaný česká Eskymo, kterýmu nešlo odolat. 

Za chvíli to bude skoro půl století, kdy marně koštuju každej model se stejným názvem, kterej mi přijde pod ruku. Za chvíli to bude skoro půl století, kdy marně doufám, že opět pocítím tu chuť. Bezúspěšně. Ale jedna potvůrka je tomu nenahraditelnýmu andělovi přeci jen docela maličko podobná. České Eiskoko. Za osum. I když jenom vážně kapku.